Tohle malé stvoření, které by klidně mohlo být zaměněno za porcelánovou panenku vás jedním slovem očaruje. Kůže připomínající nejdražší bílý porcelán, přechází do růžové pouze na tvářích a pokud se její majitelka stydí, pak i na špičkách uší. Hnědá kukadla o velikosti dvou průměrných měsíců, lemované něžnou oponou černých řas, hledí na svět nevinně a s radostí. Růžovou pusinku málokdy uvidíte zavřenou, jak neustále něco žvatlá a brebentí. Vlásky jako z hnědého hedvábí vždycky nosí pečlivě upravené. To vše k Leslie patří stejně neodmyslitelně, jako dětské mezírky mezi zuby a růžové oblečení. Dětské tělo, které se ještě několik let obejde bez jediného náznaku ženství, nezhyzděno jedinou jizvou, či jen mateřským znaménkem, viditelně není dostatečně silné, aby se ubránilo byť jen útoku komára - kteří ale onu malou princeznu nechávají na pokoji, shledávaje její krev nevhodnou k pití. Její zjev dokončuje šedivý plyšový králíček jménem Jolie, kterého dostala od otce a nikdy ho nepustí z ruky. A vy byste se jí ho neměli pokoušet sebrat. Mluvíme vážně.
Přesto jak je malá, stihla Leslie pochopit jednu věc. Když se bude usmívat a bude šťastná, lidé okolo ní také budou šťastní. Tahle jednoduchá rovnice řídí celý její život. Všechno bere s nadšením, na každého se usmívá ať je sebeodpornější, zdánlivě se nebojí nikoho a ničeho, směje se každému hloupému vtípku a nechává ostatní aby na ní mluvili jako na mentálně postiženou, nebo jako na dítě v jeslích. Většinou radost ani nepředstírá - pouze když je nejhůř, uchýlí se k falešnému úsměvu.
Ráda tančí, pobíhá po venku, povídá si s ostatními, s květinami, s Joliem... Její pusa jakoby jela na nevyčerpatelnou baterii. Zavírá ji až v půl osmé večer, kdy chodí spát - musí se přece pořádně vyspinkat, aby byla krásná. Jako každé dítě miluje sladké, ale také ví, že mlsné děti bývají tlusté a tlusté děti nemá nikdo rád, takže se ovládá. Většinou. Pokud před ní postavíte cokoliv malinového, okamžitě o to přijdete. Maliny jsou jedna z jejích čtyř životních lásek - první je její tatínek, druhý Jolie a třetí balet.
Balet je její vášní, jejím nadšením a jedním z mnoha smyslů života. Od té doby co je v táboře sice neměla jedinou pořádnou lekci, ale i tak se snaží trénovat jak to jen jde. Občas jí proto najdete, jak se jednou rukou drží libovolného zábradlí, soustředěně se mračí a provádí jakési taneční kreace, předvedené malou holčičkou spíše roztomilé a úsměvné, nežli elegantní.
Za tu dobu, co žije v táboře stihla zjistit, jak věci fungují - že je dcera bohyně, že slunce je ve skutečnosti sporťák, že po smrti jde člověk do podsvětí, že z výprav se táborníci často nevracejí, že Cheirónovi se na ocas nesahá... Poněvadž s tím byla seznámena už jako malá, snadno si na svět bohů zvykla. Svou matku sice v životě neviděla, ale pokládá jí za vzor vší dokonalosti, jakousi nedosažitelnou modlu, která na ní dává pozor. Že je to poněkud diskutabilní jí příliš nezajímá a dál si vede tvrdohlavě tu svou.
Vychází úplně s každým, od vzteklých áresovců, přes poťouchlé hermesovce až k podivínským dětem Hecaté. Každý kdo se stal obětí její platonické lásky - tedy vlastně všichni tvorové na planetě - je ale zavázán plnit určité závazky. Kohokoliv požádá, aby jí přečetl pohádku před spaním, poslušně v sedm nakluše do jejího pokoje a bez odmlouvání jí přečte pohádku. Koho poprosí o účast na čajovém dýchánku s Joliem, učiní tak neprodleně a bez odmlouvání. Komu se rozhodne učesat vlásky - což mimochodem má ve velké oblibě a je v tom velmi zručná (na osmiletou) -, bez odmlouvání si kecne a nechá jí, ať si s jeho kšticí dělá co chce. Pokud není po jejím, obvykle nastoupí první fáze - Leslie se tváří ublíženě, zraněně, natahuje moldánky. Pokud to dotyčného neobměkčí, postupuje se do další fáze - siréna. Nejedná se o nic menšího, než že otevře svou skromnou pusinku dokořán a ječí. A tím myslíme, že pod náporem jejího hlasu praskají okenní tabulky, ušní bubínky a šnečí ulity a to tak dlouho, dokud malá slečna neomdlí z nedostatku vzduchu. V případě, že jí seberete Jolieho, nastává okamžitě druhá fáze.
Marcus Lestrade, jeden z nejlepších amerických baletních tanečníků součastnosti povýšil balet na vědecký obor. Každý krok, každý skok, každý pohyb malíčkem, který kdy na jevišti předvedl, byl pečlivě vypočítán jako nejlepší možné řešení a proveden s přesností a dokonalostí jemu vlastní. Tento pohledný umělec se stal objektem zájmu bohyně poté, co ho jeho vlastní choreografie ,,Jarní vánek" vynesla na vrchol slávy. Výsledkem onoho zájmu byla jedna rozkošná holčička, s mimořádným nadáním zděděným po otci. Marcus se za ní nikdy nestyděl a vždy jí zahrnoval láskou a dary. Když jí byly čtyři, začal Leslie osobně vyučovat. Okouzlující dívenka prokázala svůj přirozený talent a potenciál již při první lekci a neustále se zlepšovala. V šesti letech jí otec neposlal do školy, ale zařídil jí domácího učitele, poněvadž s její dyslexií by se ve škole trápila. Měla nakročeno k postu světově uznávané dětské baletky a k dokonalému životu, naplněnému prestiží a luxusem, když jí do cesty vstoupilo Neštěstí.
Tohle konkrétní Neštěstí na sebe vzalo podobu nové klavíristky, která měla Leslie doprovázet při lekcích. Zpočátku byla velmi milá - po hodinách Leslie vykládala vtipy, vyprávěla jí historky ze svého života a svěřovala se jí se zdravotním stavem svého - bezpochyby smyšleného - strýce Villibalda. Jenže pak se jednou Leslie zdržela o něco déle než měla a empúsa využila příležitosti. Zjevně patřila k těm méně trpělivým - vrhnout se na sedmileté dítě chce skutečně pořádnou dávku unfair-play. K Lesliinu štěstí se však poblíž potuloval Fred. Že jsme se o něm dosud nezmínili? Nebylo proč. Fred byl uklízeč, kterému Leslie doteď věnovala sotva víc, než úsměv. Už jsme zmiňovali, že je Fred satyr? Ne? Tak teď už to víte. Lesliin osobní opatrovník, který na ní dával pozor už od jejích pěti let. Empúsa byl zahnána a zmatená Leslie převezena do Tábora.
Leslie byla natolik popletená, že jí Fred musel všechno vysvětlovat pětkrát, než to pochopila. Jakmile jí však všechno docvaklo, rozbrečela se, že chce zpátky za tatínkem. Vyžádalo si to další půlhodinu přesvědčování, než se Leslie rozhodla spolupracovat. Prozatím otci každý den píše a čeká, až bude vhodná chvíle se k němu vrátit. Neví podle čeho tu chvíli pozná, ale je si jistá, že až přijde, určitě to pochopí.
*Nejkrásnější květiny jsou pivoňky.
*Nejlepší zvířata jsou králíci, na druhém místě jsou jednorožci a na třetím koťátka.
*Nejlepší jídlo jsou maliny.
*Bez pohádky na dobrou noc neusne ani po třídenním pochodu.
*Jako každé dítě se bojí bubáků pod postelí.
*PŘÍCHOD DO TÁBORA: květen 2017 určena v srpnu téhož roku
*BOŽSKÝ RODIČ: Deméter
ATMOKINESIS
Schopnost ve stádiu, kdy není vnímána jako schopnost, nýbrž jako menší žert. Vše se řídí hlavně podle nálady děvčete a málokdy se stane, že se jí povede schopnost korigovat tak, jak by chtěla. Možná když jí naštvete, tak vám maximálně na dvě minuty sprchne nad hlavou.
Polobůh nemá žádná ocenění.
Maya Irene Wada
JOLIE
Žádné komentáře:
Okomentovat