K tomu, abyste ji bezpečně odlišili od ostatních obyvatel Tábora polokrevných, vám její postava zřejmě nepomůže. Ať už se hovoří o výšce či váze, se nijak zvlášť neliší od dalších dívek v tomto věku. Průměrně se táhne do přibližně 177 centimetrů, a ačkoli má její silueta do přesýpacích hodin daleko, známky zaoblení na patřičných místech jsou dostačující k tomu, aby si ji nikdo s chlapcem splést nemohl, i když sama sebe soudí jako pracovníka koncentráku, kdy své ruce a nohy považuje za příliš hubené. Není tomu tak. Stehna má dostatečně silná, že i při jistých pohybech působí osvaleně, nikoliv stylem 'kost a kůže', boky možná nejsou jako skříň, na druhou stranu se tak aspoň vejde do titěrných prostor a nikdo jí nemůže říct, že má zadek jako kombajn.
K onomu nespletení vám také dopomohou zářivé, tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, rovně zastřižené pár centimetrů v oblasti hrudníku. Obvykle je nechává rozpuštěné, ale například na sport si je svazuje do drdolu, což činí jen velmi nerada, protože má při tom pocit, že vypadá jako přísná učitelka ze školy pro zpomalené žactvo. K celkovému dojmu chybí pravítko a prásknout žákovskou knížkou nejbližšího darebáka po hlavě. Tmavší odstín pleti jí zaručuje zdravý vzhled po celý rok. Že za to z části mohou geny po otci, odchovanci kmene Čerokézů, o tom už nehovoří nahlas. Hřejivé hnědé oči upoutávají pozornost jiskřičkami i jakousi tajuplností, s níž se potýká nejeden odrostenec od Hekaté. Matka jí do vínku nadělila navíc jejich kulatý tvar, až abnormální velikost, řasy mrkací panenky a husté, přesně definované obočí. Další předností jsou nepochybně plné rty, které jsou však podle ní výrazné natolik, že se nijak netrápí s jejich zvýrazňováním.
Jak je její obličej výrazný, je její šatník jednoduchý, což tak trochu souvisí s tím, že nerada bývá středem pozornosti, i když je pravda, že si libuje v dlouhých černých hávech a pláštích. Mnohdy pak připomíná postavu ze středověké doby, šílenou čarodějnici nebo magorku, kterou baví se za nocí prohánět na koštěti s černou kočkou za zadkem. Během dne, pokud není zalezlá u knížek, protože si rozhodla dobrovolně kazit si oči, je nejčastěji k potkání v obyčejném tričku bez potisku (černém), kalhotách (černých) a kanadách (jak jinak než černých), pomalovaných barvou světélkující ve tmě. Bez nich nevychází na krok, poskytují zdroj síly a jistoty, že když už do něčeho šlápne, aspoň se udrží a nerozmázne si v tom ještě k tomu kalhoty. O nějakém barevném spektru se v souvislosti s jejím šatníkem mluvit nedá, protože začíná u bílé, míjí všechny barvy a přes odstíny šedé se dostává až k černé, kterou na ní uvidíte téměř vždy, to je totiž její oblíbená nebarva.
K onomu nespletení vám také dopomohou zářivé, tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, rovně zastřižené pár centimetrů v oblasti hrudníku. Obvykle je nechává rozpuštěné, ale například na sport si je svazuje do drdolu, což činí jen velmi nerada, protože má při tom pocit, že vypadá jako přísná učitelka ze školy pro zpomalené žactvo. K celkovému dojmu chybí pravítko a prásknout žákovskou knížkou nejbližšího darebáka po hlavě. Tmavší odstín pleti jí zaručuje zdravý vzhled po celý rok. Že za to z části mohou geny po otci, odchovanci kmene Čerokézů, o tom už nehovoří nahlas. Hřejivé hnědé oči upoutávají pozornost jiskřičkami i jakousi tajuplností, s níž se potýká nejeden odrostenec od Hekaté. Matka jí do vínku nadělila navíc jejich kulatý tvar, až abnormální velikost, řasy mrkací panenky a husté, přesně definované obočí. Další předností jsou nepochybně plné rty, které jsou však podle ní výrazné natolik, že se nijak netrápí s jejich zvýrazňováním.
Jak je její obličej výrazný, je její šatník jednoduchý, což tak trochu souvisí s tím, že nerada bývá středem pozornosti, i když je pravda, že si libuje v dlouhých černých hávech a pláštích. Mnohdy pak připomíná postavu ze středověké doby, šílenou čarodějnici nebo magorku, kterou baví se za nocí prohánět na koštěti s černou kočkou za zadkem. Během dne, pokud není zalezlá u knížek, protože si rozhodla dobrovolně kazit si oči, je nejčastěji k potkání v obyčejném tričku bez potisku (černém), kalhotách (černých) a kanadách (jak jinak než černých), pomalovaných barvou světélkující ve tmě. Bez nich nevychází na krok, poskytují zdroj síly a jistoty, že když už do něčeho šlápne, aspoň se udrží a nerozmázne si v tom ještě k tomu kalhoty. O nějakém barevném spektru se v souvislosti s jejím šatníkem mluvit nedá, protože začíná u bílé, míjí všechny barvy a přes odstíny šedé se dostává až k černé, kterou na ní uvidíte téměř vždy, to je totiž její oblíbená nebarva.
Kdybych měla tvrdit, že popsat charakter někoho takového, jako je Frieda, je něco lehkého? Lhala bych. Stejně jako kniha, tak i tato tmavooká dívka, na první pohled působící hispánsky, má svůj rub a líc. Ostatně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. A ačkoliv je Frieda Antoinette McKee velice mírumilovné a snad i dostatečně roztomilé stvoření, má i své klady a zápory. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, nikdy nevíš, co tě čeká uvnitř.
Poměrně složitý charakter překvapivě začíná, a možná i končí, u toho prvního, s čím přijdete do kontaktu - nikoliv vzhledem, nýbrž slovem. Člověk, který jí nezná a prohodí s ní pár slov, vymění si z čiré slušnosti všední fráze, by nejspíše řekl, že je to zkrátka jen veselé a přátelské děvče, které se snaží nějakým ne příliš výrazným způsobem zapadnout do kolektivu. Možná by na sebe mohla natáhnout i jinou barvu než všechny odstíny černé, na druhou stranu se právě s tím nejlépe zapadá do davu. S maskou anonymity na tváři jí tak nehrozí pozornost, jíž si užívá jen a pouze pokud je kladná. O přepych negativní slávy? Stála by o ní holka jako ona? Sotva. A přesto se jí toho dostává, temná aura matčina daru jí bude pronásledovat na každém rohu.Taky by si asi řekl, že je to roztomilé stvoření, které se usmívá na všechny kolem sebe. Může se zdát, že jde o holku, která se prostě snaží dosáhnout normálnosti, což je mimo jiné také pravda, ale všechno není tak jak to na první pohled vypadá.
Frieda je poznamenaná svým životním údělem a lidmi, kteří se k ní nechovali vůbec, ale vůbec pěkně. Matčin odkaz v podobě temných sil se podepsal na způsobu, jakým na ní ostatní hledí, jakým si o ní šeptají a ukazují, jakým o ní smýšlí. Holka ovládající kouzla, mrcha, co dokáže každému zavařit, protože umí vyvolat děsivou příšeru z hlubin podsvětí, ač ji v příštích několika minutách zahubí mávnutím ruky. Za určitou dobu svého života si vybudovala strach z toho, že když na ni někdo křičí, je nesvá, a v děsu z ublížení mu to vrátí zpět, připravená se uťápnutě bránit. Nikdy se nechtěla stát téměř 'satanovou děvkou', ale někteří z táborníků jí dohnali k velmi odměřenému až chladnému chování, symbolizovaném zaťatými pěstmi a chladem svírajícím páteř v ledovém stisku. Rovněž nesnese pohled nebo přímí kontakt s bitím. V dnešní době stačí, abyste napřáhli ruku a už se krčí někde v koutě, stranou od všeho dění. Je to opravdu velký strašpytel, zároveň jí nepřestávají fascinovat horory, u nichž je schopna ponocovat do ranních hodin s očima vyvalenýma jak sova. Že vzápětí přijde dávka hurónského smíchu, není třeba komentovat. Frieda se jakýmsi záhadným způsobem nedokáže vžít do situace postav na plátně a každou jejich 'překážku' v podobě obludné příšery (často kanibalistického vraha s Oidipovským komplexem) hodnotí škytáním od řehotu do polštáře věčně drženého před ústy.
Poměrně složitý charakter překvapivě začíná, a možná i končí, u toho prvního, s čím přijdete do kontaktu - nikoliv vzhledem, nýbrž slovem. Člověk, který jí nezná a prohodí s ní pár slov, vymění si z čiré slušnosti všední fráze, by nejspíše řekl, že je to zkrátka jen veselé a přátelské děvče, které se snaží nějakým ne příliš výrazným způsobem zapadnout do kolektivu. Možná by na sebe mohla natáhnout i jinou barvu než všechny odstíny černé, na druhou stranu se právě s tím nejlépe zapadá do davu. S maskou anonymity na tváři jí tak nehrozí pozornost, jíž si užívá jen a pouze pokud je kladná. O přepych negativní slávy? Stála by o ní holka jako ona? Sotva. A přesto se jí toho dostává, temná aura matčina daru jí bude pronásledovat na každém rohu.Taky by si asi řekl, že je to roztomilé stvoření, které se usmívá na všechny kolem sebe. Může se zdát, že jde o holku, která se prostě snaží dosáhnout normálnosti, což je mimo jiné také pravda, ale všechno není tak jak to na první pohled vypadá.
Frieda je poznamenaná svým životním údělem a lidmi, kteří se k ní nechovali vůbec, ale vůbec pěkně. Matčin odkaz v podobě temných sil se podepsal na způsobu, jakým na ní ostatní hledí, jakým si o ní šeptají a ukazují, jakým o ní smýšlí. Holka ovládající kouzla, mrcha, co dokáže každému zavařit, protože umí vyvolat děsivou příšeru z hlubin podsvětí, ač ji v příštích několika minutách zahubí mávnutím ruky. Za určitou dobu svého života si vybudovala strach z toho, že když na ni někdo křičí, je nesvá, a v děsu z ublížení mu to vrátí zpět, připravená se uťápnutě bránit. Nikdy se nechtěla stát téměř 'satanovou děvkou', ale někteří z táborníků jí dohnali k velmi odměřenému až chladnému chování, symbolizovaném zaťatými pěstmi a chladem svírajícím páteř v ledovém stisku. Rovněž nesnese pohled nebo přímí kontakt s bitím. V dnešní době stačí, abyste napřáhli ruku a už se krčí někde v koutě, stranou od všeho dění. Je to opravdu velký strašpytel, zároveň jí nepřestávají fascinovat horory, u nichž je schopna ponocovat do ranních hodin s očima vyvalenýma jak sova. Že vzápětí přijde dávka hurónského smíchu, není třeba komentovat. Frieda se jakýmsi záhadným způsobem nedokáže vžít do situace postav na plátně a každou jejich 'překážku' v podobě obludné příšery (často kanibalistického vraha s Oidipovským komplexem) hodnotí škytáním od řehotu do polštáře věčně drženého před ústy.
Friedina osobnost není jednotvárná. Je v podstatě dost
nevyzpytatelná a ani její nejbližší si nikdy nejsou jisti, co od ní mohou
čekat. Jsou dny, kdy je až nepřiměřeně klidná, což může evokovat falešnou
lhostejnost, jindy zase bývá bláznivá a odvážná, ačkoliv po většinu času je
spíše, jak už bylo řečeno, považována za strašpytla. Nebojí se říct pravdu a
promluvit i ve chvíli, kdy jí nic nehraje do karet, to ale neznamená, že neumí
mlčet, když je to potřeba. Umí… Ale nechce. Když už jí k tomuto počinu
něco dokope, pak obvykle nafoukne tvářičky jako křeček a hraje si na uraženou královskou
výsost. V tiché ozvěně myšlenek si ovšem začne vyčítat jednotlivé kroky a
zpětně si uvědomuje, že mohla zasáhnout jinak – daleko ohleduplněji, dospěle.
Nikoliv jako malé, nevycválané dítě. Řídí se heslem ‚Moudřejší ustoupí‘, v
praxi to poněkud nefunguje, na ústup nemá nervy, i když o něm ráda káže. V závěru
tedy na vás bude štěkat jako ze řetězu utržená čivava, a v konečné fázi
ublíží. Slovy? Těmi též, ale dost často i fyzicky při vyvolávání nestvůr z podsvětí.
Pod slupkou usměvavé, někdy přehnaně morbidní mladé ženy, se skrývá temná a divoká osobnost, se kterou si způsobuje nejeden problém. Je drzá, průbojná někdy až neotesaná, kdy zapomíná využít filtru mezi hlavou a ústy. Nebojí se konat, ačkoliv i výhružky jí jdou dobře, a mít poslední slovo, nikdy nebere svoje slova zpátky a někdy mluví až příliš upřímně. Raději slova nedrží v hlavě a vypouští je rovnou z pusy. Překypuje sarkasmem a všudypřítomnými vtípky, kdy si cynicky dokáže utahovat i ze své maličkosti. Jejími dalšími vlastnostmi je zvědavost a přemýšlivost. Chce vědět všechno a uvnitř její hlavy je vždy tolik myšlenkových pochodů, až se někdy zdá být ‚mimo‘. Její slabostí jsou jednoznačně knížky. Přímo moře knížek, ve kterých tráví čas. I když trpí dyslexií podobně jako každé z dětí v táboře, noří se do řeckých textů, na které je její mozek přirozeně naprogramovaný. K největším zájmům patří, kupodivu, bájné řecké bytosti – nestvůry i ti tvorové, které lze běžně potkat na vrchu polokrevných. Možná proto si vybrala teoretickou výuku těchto monster namísto aktivního boje nebo obdobných šíleností v terénu, proti kterým mhouří oči opovržením.
Mezi její zájmy patří především trávení času v co největší temnotě s minimálním osvětlením v podobě několika vonných svíček, jimiž zůstává její oblečení načichlé. Dopředu tak každý ví, zda kolem něj prošla, jednoduše jí nelze necítit. S nálepkou, že jako dcera Hekaté musí být nutně podivín, se už jaksi smířila. A pokud má být podivínem, tak tím nejpříkladnějším ze všech. Po večerech tak tahá černý plášť s kapucí, všude nahání kočky (nejlépe černé). Nad knížkami už mhouří oči, proto si byla nucena pořídit brýle. Zbožňuje pití čajů, hlavně těch ovocných, vonících po jablkách, skořici a hřebíčku. Pod polštářem skrývá dva plyšáky - chobotnici a Tyrannosaura Rexe.
Život malé Friedy Antoinnette McKee začal už velmi dávnou - láskou dvou bytostí; potomka Čerokézských indiánů, úspěšného herce, jehož tvář zdobila tucty plakátů v Hollywoodu, a jedné z dávných řeckých bohyň, Hekaté, vládkyní nad kouzly, temnou magií a z části i bytostmi podsvětí. Její otec, Tahoma, patřil do jednoho z posledních původních rodů původních obyvatel rezervace v Severní Karolíně. Vyrůstal v životu plném zvyklostí svého národu, učil se jejich pravidlům. Nikdy ho však nezaujala natolik jako svět tam venku, plný dobrodružství a možností, které nezahrnovaly prodávání korálků a přívěsků vyřezávaných za měsíčního světla. Utekl, zřekl se své kultury. Ještě jako mladíček opustil život, v němž doposud zůstával uvězněný, jak tvrdíval své malé dceři, když se jej ptala, proč se nevídají s dědečkem. Objevoval svět, hrál si na dobyvatele. Zajímavá, nikým neokoukaná tvář mu přinášela užitek - prve začínal jako řadový model pro občasné kampaně, až zaujal filmové producenty, kteří ho dosadili do svých filmů. Charisma, jímž oplýval, mu zajistilo přízeň tisíců a později i miliónů žen. Nikdy nezískal role dobráků, naopak se mu dařilo na poli tragických hrdinů, nikým nepochopených. Snad proto se do něj zakoukala i samotná Hekaté, bohyně vládnoucí temnými silami. Několik schůzek stačilo, aby i Tahoma vězel v lásce až po uši, zamilovaně si domlouval další a další schůzky se svou fascinující fanynkou.
Co nečekal, bylo robě v proutěném košíku na prahu dveří, které se zničehonic objevilo po delší odmlce ze strany jeho milenky. Sám už měl na krku jedno dítě, syna z neúspěšného vztahu, kdy jeho manželka nezvládala nápor publicity a věčnou vtíravost paparazzi za zády. Alkoholem začala řešit veškeré problémy, což skončilo poněkud rychlým rozvodem a soudem přiřknutou péčí o Majora, chlapce, jemuž byly sotva pět let. Nebylo divu, že se začal vplétat do romantických eskapád, hledaje vysvobození z nových otcovských povinností, na něž si začal pořizovat chůvy. S Friedou pochopil, že to nebude tak rychlé a dítě se dá upíchnout velmi rychle.
Dětství si prožila jako princezna v pohádce - měla vše, na co si vzpomněla, úžasného staršího bratra, na němž mohla oči nechat, ačkoliv si ji v pubertě dovolil trápit a hrát si na někoho, komu péče o mladší sestřičku děsně vadí. Žila v apartmánu dotovaném otcovými filmy, chodila na soukromé školy, kde ani tak nezáleželo na známkách a učení se, jako spíš tomu, kolik budou rodiče ochotni zacvakat za vzdělání svých potomků. Volné chvíle věnovala sportu, už jako malá se zamilovala do krasobruslení a baletu, jejím snem bylo vydat se jednoho dne na olympiádu a dokázat otci, že na ní může být pyšný. Ten nadále točil filmy, samé hollywoodské trháky, které ho zaměstnávaly čím dál tím víc, což obě jeho děti nesly kapku s nelibostí. Znamenalo to každou chvíli jinou přítelkyni, ať už nějakou modelku nebo herečku, s nimiž vztahy končily po krátké známosti. Major se začal upínat k politickému dění v cizích zemí, sledoval mocenské boje v televizi, válečné konflikty. Frieda naproti tomu věnovala každý ždibec energie do krasobruslení a hraní na violoncello. Kariéru sportovkyně přetrhlo nešťastně způsobené zranění, kdy špatně došlápla při doskoku a natrhla si lýtkový sval, což ukončilo jakoukoliv možnost zatěžovat nohy dalšími axely a jinými prvky typickými pro tento sport. Najednou nevěděla, co si počít se životem. Bylo jedno, že jí je dvanáct let a ještě několik dekád měla před sebou, svět se jí v tu chvíli zhroutil. Víc času začala trávit doma, což znamenalo sledovat otce a jeho podivné milenky, v nichž viděla jen zlatokopky. Osamocení se prohloubilo, když se Major rozhodl narukovat do armády a stát se hrdinou.
Frieda se ponořila do studia. Zatímco angličtině nedokázala porozumět ani zbla, řečtina se jí stala novým rodným jazykem, jež ovládala plynule, až z toho její učitel zůstal v šoku. Co se stalo šokem pro ni bylo jednou jeho oznámení - tmavooká, exoticky vyhlížející třináctiletá dívčina není obyčejná, ale potomkem jednoho z bohů. Po několika otázkách, zda se náhodou někde neuhodil do hlavy a nechce zavolat záchranku, se jí dostalo ukázkového předvedení v praxi. Její učitel byl jedním z bájných stvoření, satyr s licencí pátrače, který měl hledat potenciální táborníky a v bezpečí je odvést do jejich nového domova, Tábora polokrevných. Celou dobu, co se ho vyptávala na tunu otázek, nepřestávala sledovat jeho nohy a několikrát si i musela sáhnout, zda se tentokrát nepraštila ona a neleží někde v kómatu. Kozlí chlupy i kopyta se však zdala pravá podobně jako rohy, které jistě mohly být tělesnou modifikací. Konec konců momentálně žila v Los Angeles, tady nebylo nic nemožné. S úředním dopisem, zaštiťujícím rádoby vysoce prestižní soukromou školu s nadačním fondem, byla uspokojena zvědavost otce, jemuž bývalý profesor řeckého jazyka volal a domluvil mu. Zjevná asistence z vyšších míst už zařídila svoje, Tahoma se neptal, zda může dceru někdy navštívit, neboť mu to dalo alespoň příležitost si užívat bez závazků vůči dětem.
Ve třinácti letech se tak tmavooká dcera hollywoodské hvězdy ocitla uprostřed jiného světa. Místa, kde sotva nalezla nějaké připojení k internetu a signál. Kde se o sprchu musela dělit s ostatními dětmi z narvaného srubu, do něhož byla přijata jako jedna z neurčených. Netrvalo dlouho, aby se začala orientovat v místních pravidlech a nařízeních, brzo se dokázala pohybovat po táboře jako jeden ze starších členů. Učila se rychle. Tedy... co se teorie týkalo. Praxe? O dost horší. Šermu se věnovala na škole, ač jenom necelé dva roky, jenže tam nikdy nebojovali tak kontaktně a s minimem zbroje. První hodinu boje s mečem jen vyjekla a schovala se za nejbližšího chlapce, jehož rozložitá postava vyhlížela podobně dobře jako štít. A zatímco v boji spíše propadala, v rámci znalostí spíše excelovala, což nenechalo její matku chladnou. Při jednom z táboráků se nad její hlavou rozzářilo znamení Hekaté a Frieda byla vyšupačena z Hermova srubu, který praskal ve švech. Chápala, že její matka také nikdy nebyla na boj a podle jejího vzoru se věnovala kouzlům, v nichž se zlepšovala. Postupně získávala sílu, schopnosti, hlavně co se povolávání prapodivných tvorů a duchů z podsvětí týkalo. Nějaký půl rok po oslavených jednadvacetiletých narozeninách, kdy zastávala pozici vedoucí srubu, jí byla nabídnuta pozice instruktorky nauky o mytologických nestvůrách, jimž mohli táborníci čelit, za odcházejícího učitele. Přijala. Je to už dva a půl roku, co vyučuje ostatní, ač si nezískala takovou přízeň jako jiní, věnující se více praxi. To jí však nikdy nezabránilo přivolat nějakou tu malou příšerku do jejich tábora a občas ji ve škodolibosti poštvat na některého z kolegů.
Co nečekal, bylo robě v proutěném košíku na prahu dveří, které se zničehonic objevilo po delší odmlce ze strany jeho milenky. Sám už měl na krku jedno dítě, syna z neúspěšného vztahu, kdy jeho manželka nezvládala nápor publicity a věčnou vtíravost paparazzi za zády. Alkoholem začala řešit veškeré problémy, což skončilo poněkud rychlým rozvodem a soudem přiřknutou péčí o Majora, chlapce, jemuž byly sotva pět let. Nebylo divu, že se začal vplétat do romantických eskapád, hledaje vysvobození z nových otcovských povinností, na něž si začal pořizovat chůvy. S Friedou pochopil, že to nebude tak rychlé a dítě se dá upíchnout velmi rychle.
Dětství si prožila jako princezna v pohádce - měla vše, na co si vzpomněla, úžasného staršího bratra, na němž mohla oči nechat, ačkoliv si ji v pubertě dovolil trápit a hrát si na někoho, komu péče o mladší sestřičku děsně vadí. Žila v apartmánu dotovaném otcovými filmy, chodila na soukromé školy, kde ani tak nezáleželo na známkách a učení se, jako spíš tomu, kolik budou rodiče ochotni zacvakat za vzdělání svých potomků. Volné chvíle věnovala sportu, už jako malá se zamilovala do krasobruslení a baletu, jejím snem bylo vydat se jednoho dne na olympiádu a dokázat otci, že na ní může být pyšný. Ten nadále točil filmy, samé hollywoodské trháky, které ho zaměstnávaly čím dál tím víc, což obě jeho děti nesly kapku s nelibostí. Znamenalo to každou chvíli jinou přítelkyni, ať už nějakou modelku nebo herečku, s nimiž vztahy končily po krátké známosti. Major se začal upínat k politickému dění v cizích zemí, sledoval mocenské boje v televizi, válečné konflikty. Frieda naproti tomu věnovala každý ždibec energie do krasobruslení a hraní na violoncello. Kariéru sportovkyně přetrhlo nešťastně způsobené zranění, kdy špatně došlápla při doskoku a natrhla si lýtkový sval, což ukončilo jakoukoliv možnost zatěžovat nohy dalšími axely a jinými prvky typickými pro tento sport. Najednou nevěděla, co si počít se životem. Bylo jedno, že jí je dvanáct let a ještě několik dekád měla před sebou, svět se jí v tu chvíli zhroutil. Víc času začala trávit doma, což znamenalo sledovat otce a jeho podivné milenky, v nichž viděla jen zlatokopky. Osamocení se prohloubilo, když se Major rozhodl narukovat do armády a stát se hrdinou.
Frieda se ponořila do studia. Zatímco angličtině nedokázala porozumět ani zbla, řečtina se jí stala novým rodným jazykem, jež ovládala plynule, až z toho její učitel zůstal v šoku. Co se stalo šokem pro ni bylo jednou jeho oznámení - tmavooká, exoticky vyhlížející třináctiletá dívčina není obyčejná, ale potomkem jednoho z bohů. Po několika otázkách, zda se náhodou někde neuhodil do hlavy a nechce zavolat záchranku, se jí dostalo ukázkového předvedení v praxi. Její učitel byl jedním z bájných stvoření, satyr s licencí pátrače, který měl hledat potenciální táborníky a v bezpečí je odvést do jejich nového domova, Tábora polokrevných. Celou dobu, co se ho vyptávala na tunu otázek, nepřestávala sledovat jeho nohy a několikrát si i musela sáhnout, zda se tentokrát nepraštila ona a neleží někde v kómatu. Kozlí chlupy i kopyta se však zdala pravá podobně jako rohy, které jistě mohly být tělesnou modifikací. Konec konců momentálně žila v Los Angeles, tady nebylo nic nemožné. S úředním dopisem, zaštiťujícím rádoby vysoce prestižní soukromou školu s nadačním fondem, byla uspokojena zvědavost otce, jemuž bývalý profesor řeckého jazyka volal a domluvil mu. Zjevná asistence z vyšších míst už zařídila svoje, Tahoma se neptal, zda může dceru někdy navštívit, neboť mu to dalo alespoň příležitost si užívat bez závazků vůči dětem.
Ve třinácti letech se tak tmavooká dcera hollywoodské hvězdy ocitla uprostřed jiného světa. Místa, kde sotva nalezla nějaké připojení k internetu a signál. Kde se o sprchu musela dělit s ostatními dětmi z narvaného srubu, do něhož byla přijata jako jedna z neurčených. Netrvalo dlouho, aby se začala orientovat v místních pravidlech a nařízeních, brzo se dokázala pohybovat po táboře jako jeden ze starších členů. Učila se rychle. Tedy... co se teorie týkalo. Praxe? O dost horší. Šermu se věnovala na škole, ač jenom necelé dva roky, jenže tam nikdy nebojovali tak kontaktně a s minimem zbroje. První hodinu boje s mečem jen vyjekla a schovala se za nejbližšího chlapce, jehož rozložitá postava vyhlížela podobně dobře jako štít. A zatímco v boji spíše propadala, v rámci znalostí spíše excelovala, což nenechalo její matku chladnou. Při jednom z táboráků se nad její hlavou rozzářilo znamení Hekaté a Frieda byla vyšupačena z Hermova srubu, který praskal ve švech. Chápala, že její matka také nikdy nebyla na boj a podle jejího vzoru se věnovala kouzlům, v nichž se zlepšovala. Postupně získávala sílu, schopnosti, hlavně co se povolávání prapodivných tvorů a duchů z podsvětí týkalo. Nějaký půl rok po oslavených jednadvacetiletých narozeninách, kdy zastávala pozici vedoucí srubu, jí byla nabídnuta pozice instruktorky nauky o mytologických nestvůrách, jimž mohli táborníci čelit, za odcházejícího učitele. Přijala. Je to už dva a půl roku, co vyučuje ostatní, ač si nezískala takovou přízeň jako jiní, věnující se více praxi. To jí však nikdy nezabránilo přivolat nějakou tu malou příšerku do jejich tábora a občas ji ve škodolibosti poštvat na některého z kolegů.
*Rozjetou kariéru krasobruslařky jí ve dvanácti letech přerušilo ošklivé zranění, při kterém si natrhla lýtkový sval. Od té doby se bojí vstoupit na led, hledá východisko ve výmluvách, než aby přiznala selhání v milovaném sportu.
*Zkoušela už všemožné sporty i koníčky na vybití přebytečné energie - cyklistiku, jógu, pilates, šerm (ve kterém nebyla špatná, ale dělala časté chyby, tudíž ji vyloučili z kroužku), až nakonec skončila u kick-boxu. Dospělému chlapovi ránu neubalí, je však dost mrštná na to, aby se případnému útoku vyhnula. A utekla, pokud to bude potřeba.
*Jejím snem bylo utéct k cirkusu. S odstupem let si uvědomila, že se jí něco takového povedlo.
*Hraje na cello, ačkoliv co se aktivity týče, pak klesla na sporadické vyhrávání v opuštěných místech tábora. Nejoblíbenější skladbou je -
*Může se utlouct po cizokrajné kuchyni. Přednost dává zejména italské, řecké a indické. Nemá v lásce severské pokrmy, haggis nebo krvavou klobásu by nikdy nepozřela.
*Miluje popkorn, nejraději ze všeho konzumuje jeho sladkou, barevnou verzi. Zbytky kukuřice pak nachází všude po sobě, dost často zapadlé v dekoltu, z něhož ji vyklepává.
*Nenosí podprsenky. Většinou se hájí důvodem, že jí tlačí, škrtí, koušou nebo se celkově jeví jako nepohodlný kousek oděvu. Když už si nějakou vezme, pak čistě sportovní.
*Nikdy si nebude libovat v adventurách a jakémkoliv druhu boje o přežití. Důvodů se najde hned několik: komáři, špína, minimální starostlivost o hygienu (je schopná sprchovat se klidně pětkrát denně, pokud to počasí vyžaduje), poslouchání chrápání spolunocležníků, ponorková nemoc (kterou čas od času prožívá i teď), trmácení se v džungli bez špetky civilizace, nemoci a útok zvířete.
*Na krku nosí jen dva řetízky. Jeden se třemi přívěsky - hadem, netopýrem a kočkou jakožto symboly čarodějnictví (ač jen had je emblémem její matky). Tím druhým jsou vojenské psí známky po starším bratrovi, které neodkládá.
*Má úchylku na muzikálové písně, což pokládá za své guilty pleasure a nejstřeženější tajemství. Vyhlásit na ně kvíz, pak dozajista zvítězí.
*PŘÍCHOD DO TÁBORA: Konec školního roku 2006, určená přibližně o dva roky později.
*BOŽSKÝ RODIČ: Hekaté
*Zkoušela už všemožné sporty i koníčky na vybití přebytečné energie - cyklistiku, jógu, pilates, šerm (ve kterém nebyla špatná, ale dělala časté chyby, tudíž ji vyloučili z kroužku), až nakonec skončila u kick-boxu. Dospělému chlapovi ránu neubalí, je však dost mrštná na to, aby se případnému útoku vyhnula. A utekla, pokud to bude potřeba.
*Jejím snem bylo utéct k cirkusu. S odstupem let si uvědomila, že se jí něco takového povedlo.
*Hraje na cello, ačkoliv co se aktivity týče, pak klesla na sporadické vyhrávání v opuštěných místech tábora. Nejoblíbenější skladbou je -
*Může se utlouct po cizokrajné kuchyni. Přednost dává zejména italské, řecké a indické. Nemá v lásce severské pokrmy, haggis nebo krvavou klobásu by nikdy nepozřela.
*Miluje popkorn, nejraději ze všeho konzumuje jeho sladkou, barevnou verzi. Zbytky kukuřice pak nachází všude po sobě, dost často zapadlé v dekoltu, z něhož ji vyklepává.
*Nenosí podprsenky. Většinou se hájí důvodem, že jí tlačí, škrtí, koušou nebo se celkově jeví jako nepohodlný kousek oděvu. Když už si nějakou vezme, pak čistě sportovní.
*Nikdy si nebude libovat v adventurách a jakémkoliv druhu boje o přežití. Důvodů se najde hned několik: komáři, špína, minimální starostlivost o hygienu (je schopná sprchovat se klidně pětkrát denně, pokud to počasí vyžaduje), poslouchání chrápání spolunocležníků, ponorková nemoc (kterou čas od času prožívá i teď), trmácení se v džungli bez špetky civilizace, nemoci a útok zvířete.
*Na krku nosí jen dva řetízky. Jeden se třemi přívěsky - hadem, netopýrem a kočkou jakožto symboly čarodějnictví (ač jen had je emblémem její matky). Tím druhým jsou vojenské psí známky po starším bratrovi, které neodkládá.
*Má úchylku na muzikálové písně, což pokládá za své guilty pleasure a nejstřeženější tajemství. Vyhlásit na ně kvíz, pak dozajista zvítězí.
*PŘÍCHOD DO TÁBORA: Konec školního roku 2006, určená přibližně o dva roky později.
*BOŽSKÝ RODIČ: Hekaté
MYSTIOKINESIS
Kouzla se často obracejí proti zadavateli, těžko se tedy pak vysvětluje, že ta slípka co běhá táborem je ve skutečnosti instruktorka, která samotná zaklínadla vyučuje.
NECROMANCIS
Vyvolání něčí duše není zas tak velký problém, pokud jde o ovládání, je to trošku obtížnější, pořád se to však dá zvládnout. Takovýmto způsobem lze bez větší námahy vyvolat duší víc, pokud jde však o nestvůry, nelze vyvolat nic silnějšího.
Zbraň: Magické brýle, které zvládnou přeložit jakýkoliv text do starořečtiny (včetně jazyků již zaniklých civilizací)
INSTRUKTÁŽ
Nauka o mytologických stvoření, hlavně teorie a z části praxe. Čas od času své studenty vodí do jižního lesa, aby jim představila jeho hrůzy v podobě obřích štírů. Potomky Hekaté a příležitostně i syny a dcery Afrodité vyučuje kouzlům.
To nehrozí.
Merve Dahlem
Žádné komentáře:
Okomentovat