Ataliba Francesca Sepúlveda Staunton

Co si představíte, když vám někdo popíše štíhlounkou blondýnku s oslnivým úsměvem a nedokresleným obočím? Obyčejnou dívku, kterou lehce přehlédnete v davu? Pokud ano, tak to rozhodně neznáte Taly! Dívku odpovídající právě tomuto popisu, o jejímž vzhledu nejde vyprávět dlouhé hodiny, jako u mnohých jiných dívek. Vlastně by se dalo říct, že není ničím výjimečná. Hned ze začátku musíme zmínit, že se nebarví, nelíčí a ani nijak extrémně neupravuje svůj vzhled, (což samozřejmě neznamená, že se o něj nestará!) jen více vsází na přirozenost. Prosím, nepředstavujte si nikdy neoholenou, zarostlou gorilu se srostlým obočím!
Pro bližší představu začněme s jejími vlasy. Ty jsou...no, zvláštní. Někdo by řekl prostě blonďaté, ale pozornějším pozorovatelům neunikne, že pramínky hrají miliony odstíny blondu. Dosahují efektu melíru, ale ne takovým tím ošklivým způsobem. Vypadají jako přirozeně promelírované vlasy, kterých se však barva nikdy ani nedotkla. Jsou mírně zvlněné, ale rozhodně se o nich nedá říct, že jsou kudrnaté. Jejich délka sahá až někam do půlky pasu a podtrhuje její oválný obličej. Možná se to někomu bude zdát zvláštní, ale dominantním prvkem v její tváři je obočí. Je výrazné a o několik stupňů tmavší, než její vlasy, přesto má však tvar, který jiné holky získávají pomocí nejrůznějších gelů, stínů a za pomoci konturování. Pod obočím sídlí hnědo-modré oči, ve kterých většinou bliká hravá a provokativní jiskřička, i když se o tom Taly nesnaží. Je v nich něco dobrodružného a vyzývavého. Navíc jsou orámovány dlouhými, hustými řasami, jejichž nevýhoda je, že občas rostou přes sebe. Proto by si Tal nemohla dávat řasenku ani kdyby chtěla- jen by upozornila na jejich nedokonalost. Následuje dlouhý, rovný, ničím nezajímavý nos, až se konečně dostáváme ke rtům. Ty jsou docela plné, i když ne tak moc, jak by si to Taly představovala, no nicméně dokážou vykouzlit ten nejzářivější úsměv na světě. Ne jednou ji říkali, že by její smích dokázal rozsvítit i Eifellovku, či New York během blackoutu. Řádka rovných, bílých zubů je často vystavována světu na okrasu, doprovázena zvonivým smíchem. Ten rozpoznáte i v místnosti plné k prasknutí.
Co se týká její postavy, není moc co říct. Je to klasická drobné, štíhlé tělo, na kterém se podepsala joga, společně se zdravou stravou. Pánové si možná povšimnou jejich středně velkých ňader, za které by se jistě nemusel stydět nikdo.
Taly se rozhodně neřadí mezi bledulky, ba naopak je její kůže na blondýnku dost tmavá a vzhledem k času stráveného u moře nemá problém s opalováním. Její tělo nezdobí žádný piercing, nebo tetování, zato je její osoba provázena vůní, která by se nejlépe dala popsat jako směsice skořice, kokosového mléka a svěžesti moře. Voní jako léto.

Popsat Atalibu (nebo Taly, chcete-li), není vůbec jednoduché. Její osobnost, nálada, dokonce i oblíbené věci se mění v závislosti na ročním období, což může být mnohdy dost matoucí pro někoho, kdo se ji snaží poznat. Jeví se jako věčně vysmátý optimista, který svět vidí tak trochu přes růžové brýlky, ale můžu vás ujistit, že to je jenom první dojem. Umí být milá a pozitivní a dokáže člověka nakopnout přesně takovou energií, jakou míváte, když dokoukáte na video nějaké americké youtuberky, která pořádá plážovou party s všemi těmi super vymoženostmi, jako je kruh ve tvaru donutu, nebo barevný koktejl s brčkem připomínající plameňáka. Na druhou stranu dokáže být dost ironická, ale všechny své poznámky myslí humorně. Smysl pro humor, to je vlastnost, která se ji rozhodně nezapře. Za léta strávená v obklopení těch správných lidí se stala vyloženě mistryní sarkasmu a nadsázky. Zbožňuje lidi, kteří dokážou na její nemístné poznámky odpovědět jinou podobně nevhodnou hláškou, ale nic se nemá přehánět a i ona se dokáže urazit. Ve slovních přestřelkách dokáže svou prohru uznat, ale jakmile se jedná o něco jiného, automaticky se promění v nejsoutěživější osobu na světě a dělá, co může, aby vyhrála. Nezkoušejte ji porazit v Monopoly- radím vám dobře! Z nejlepších přátel se mohou stát úhlavní sokové, pokud se blíží její osobní bankrot. Je docela dost upovídaná, ale samozřejmě záleží na tom, o jakou společnost se jedná. Nejvíce si rozumí s Hermovými a Apollonovými dětmi, hlavně proto, protože miluje cestování a umění. Ale o tom si povíme až později. Lidi, které vyloženě nemůže vystát jsou rádoby frajírci od Dionýsa, Afrodity, nebo Área, kterým se většinou směje, dělá si z nich legraci a nerada s nimi tráví volný čas. Samozřejmě se najdou i výjimky, ale spíše ne. I přes její pozitivní energii a málokdy mizející úsměv se o ní ale nedá říct, že by byla nějak extrémně laskavá, nebo ohleduplná- aspoň ne k lidem. Věc, na které jí záleží úplně nejvíce, jsou zvířata a příroda. Ve srubu má hrdě vyvěšenou vlaječku Greenpeace hlásající "Zachraňte velryby!", nebo "STOP GLOBÁLNÍMU OTEPLOVÁNÍ". Třídí odpad a dokáže pěkně zostra vyjet po někom, kdo to nedělá. Taky se nebojí dávat ostatním hodinové přednášky o tom, jak důležité je, aby šetřili energií a při čištění zubů neměli puštěnou vodu. Řadí se mezi zapřísáhlé vegetariány, alespoň do chvíle, kdy se nejedná o mořské plody, po kterých by se mohla utlouct. Krom toho zbožňuje zdravá jídla a nejvíce ze všeho tropická ovoce. Nutno podotknout, že i přes její lásku k ananasům zastává názor, že ananasy prostě na pizzu nepatří! Možná může působit dojmem dívky, kterou na práci moc neužije, ale nemůžeme opomenout její sklon k pořádnosti a organizačnosti. Taky miluje práci se zvířaty a to nejen mazlení, ale i naprosto seriozní záležitosti, jako je třeba výměna sena, krmení, nebo hřebelcování. Jo, s kydáním hnoje má ještě trochu problém, ale to už je záležitost něčeho jiného. Cestování ji baví hlavně z toho důvodu, že může najednou být v dokonalém souznění s přírodou a může svět poznávat kousek po kousku přesně takový, jaký je. Teplé destinace jsou jejími oblíbenými, pláž, písek, moře, západy slunce, útesy a houpačky...to je přesně něco pro ni. A hlavně teplo. Ačkoliv se jí líbí země, jako Švédsko, nebo Dánsko, jsou na její vkus až moc na severu a ona zimu špatně snáší. Ne že by ji celou strávila někde zalezlá v komůrce doma, ale rozhodně není ve svém živlu jako na místech, kde je teplo a vše kolem ní rozkvétá. Taky bychom měli zmínit její zájem o umění, aspoň v nějakém směru. Nutno podotknout, že absolutně vůbec nerozumí hudbě, ani architektuře, ani neumí skládat básničky. Zato je obstojná fotografka a má smysl pro jazyk. Zážitky ze svých cest si píše do jakési Knihy zážitků, kde propojuje své příběhy společně s uměleckými fotkami a random věcmi, jako je například obal od lízátka, které si dala na Kanárech. V psaní povídek je opravdu dobrá a často je dává na zhodnocení Apollonovým dětem, kteří se s citem pro tyhle věci narodili. Kritiku snáší dobře, když je podle jejího mínění oprávněná. Dosti zvláštním koníčkem, který provozuje je guerilla gardening, aneb partyzánské zahradničení. Smysl spočívá v tom, načerno zasadit semínka někde ve městě a nenápadně se o ně starat. Někomu se to může zdát směšné, ale Taly to hrozně moc baví, navíc si přitom připadá dost drsně. Možná za zmínku stojí ještě meditace a především joga, kterou se často uklidňuje. Celkově by se dala popsat jako extrovertní typ osoby, se kterou se rozhodně nebudete nudit pokud se jí zalíbíte a máte pevné nervy!
 

Už jméno Ataliba Francesca Sepúlveda Staunton svědčí dost o exotickém původu jeho nositelky. Taly se narodila vlastníkovi Národního parku Jozani Chwaka Bay Ramirovi Sepúlvedovi Staunton, muži portugalsko-amerického původu, který kromě neskonalé lásce k přírodě choval stejně velkou lásku ke své dceři. Té byl do rodného listu zapsán Zanzibar jako místo bydliště a tanzanijská národnost. Taly už se od svého narození jevila jako dítě svého otce. Na rozdíl od jiných dětí většinu času trávila někde venku v přírodě, ať už v jejich parku, nebo někde na pláži. Otec u ní pozoroval velkou ekologickou inteligenci, už jako malá chápala nejrůznější biologické procesy, zajímala se o hospodaření, dokázala vyjmenovat nespočet druhů květin a ráda pomáhala tatínkovi se zvířaty. Byla přesně ten druh dítěte, který domů přinese zraněnou kobylku, která se během pár dní stihne přemnožit a je třeba zavolat deratizátora. Ale ani přes veškeré neplechy, které udělala, se na ní nikdo kvůli andělské tvářičce a nevinnému kukuči nedokázal zlobit. Vážné problémy nastaly tehdy, když začala chodit do školy. Výuka ji nebavila a měla velké problémy se zvládáním učiva. Byla vyhodnocena jako slabý žák a všechno se zlomilo zhruba ve třetí třídě, kdy při hodině biologie odmítla pitvat žábu. Její táta pochopil, že vzdělávání tímhle směrem není asi nic pro ni a udělal to, co by udělala jen hrstka rodičů: odhlásil Taly ze školy a zařídil jí domácí výuku. I při té se vyskytly různé potíže, ale Ataliba byla ráda, že nemusí sedět někde zavřená v lavici ve škole a se svým lektorem si můžou udělat třeba hodinu na balkoně. Více méně jediné, v čem Taly během školních let excelovala, byly jazyky. V Tanzánii obecně jsou dva úřední jazyky- angličtina a svahilština, které ovládala perfektně a za pomoci svého otce se naučila i plynule portugalsky. Možná si říkáte, jestli jí nechyběl kontakt s dětmi stejného věku a já vás utvrzuji v tom, že ne. Zanzibar byl odjakživa lákavou turistickou oblastí a do jejich parku se jezdili dívat lidé z celého světa společně se svými potomky. Taly tak získala nejen přátele a kontakty, ale mohla si hezky procvičovat jazykové dovednosti a přiučit se i něčemu novému. Hodně také cestovala, společně s otcem se účastnili nejrůznějších protestů a ekologických konferencích, ať už v Austrálii, nebo v Arkansasu. Nejradši byla ale doma- v obklopení zvířátek a zaměstnanců parku, kteří se stali její rodinou. Pomáhali s její výchovou a nahrazovali druhého rodiče, kterého nikdy neměla. Vlastně jen díky zaměstnankyním se naučila kombinovat oblečení a přišla na spoustu zajímavých věcí, které se týkají dospívání a (co si budeme povídat) hlavně kluků. Oproti ostatním hrdinům z Tábora musíme říct, že měla opravdu klidný a pohodový život. Na Zanzibaru se nevyskytovaly žádné příšery, vlastně to byl něco jako ráj na zemi. Je to až neuvěřitelné, jak vysněný život si mohla žít, kdyby jí otec neřekl pravdu o jejím původu. Udělal to za jediným účelem: dostat Taly do Tábora polokrevných, už jenom proto, že měl pocit, že tam prostě patří. Ona však měla jiný názor- odchod jí vyloženě zlomil srdce. Vzala si s sebou spoustu upomínek, aby nezapomněla na domov. Mušli z pláže, která je kvůli přílivům dostupná jen hodinu denně, lístek slunečnice, která kvetla pod jejich domem, opičku vytesanou ze dřeva, aby nezapomněla, že ať se stane kýmkoliv, tak pořád bude tatínkova malá opice. Nakonec se ukázalo, že to všechno prožívala moc drasticky. Tábor si zamilovala takřka během prvního dne a pod ochranná křídla si její téměř dvanáctileté já vzali starší kluci z Hermova srubu. Už tehdy s nimi cítila jistou spřízněnost hlavně díky cestování a jak šel čas, tak se z nich stali opravdu dobří přátelé. A teď? Často jezdí domů na Zanzibar, nebo na různé výlety po světě, ale ví, že její místo je přesně v jednom ze srubů Tábora polokrevných.
 

*Je velkým fanouškem impresionismu a to hlavně ve výtvarném umění, ale i v literatuře.

*Propadla kouzlu sociálních sítí, hlavně tumblru a instagramu- ujistěte se, že máte follow! 

*Není kleptomanka, ale na dovolených krade mýdla z hotelu, protože miluje tu vůni...

*Jednou by si moc přála pořídit králíka. 

*Nerada kouká na televizi, ale viděla všechny díly Přátel.

*PŘÍCHOD DO TÁBORA: Do tábora byla poslána svým otcem, těsně před svými dvanáctými narozeninami, tedy v červenci. Okamžitě byla přijmuta do Hermova srubu jako vlastní a právě mezi Hermovými dětmi si našla spoustu přátel. Její božský rodič se k ní přihlásil hned u druhého táborového sezení.

*BOŽSKÝ RODIČ: Niké 

EPICRATIS

Svoje kroky dokáže korigovat jasným směrem, který vede k vítězství. V podstatě to v této fázi schopnosti funguje jako na horské dráze. Jednou jste nahoře a jednou dole, což znamená, že se jednou zadaří a jindy si zase hází klacky pod nohy.

Polobůh nemá žádná ocenění

Janni Delér